India: Pracovní den

Tak mě napadlo, že bych mohl popsat můj pracovní den. Tím nemyslím to, že můj běžný den v týdnu tady v Delhi je něco výrazného, co by mělo být zveřejněno. Ale třeba čtenáři přiblížím atmosféru a prostředí, ve kterém se přes den obvykle pohybuji.

Den začínám ráno (což je stejné jako u nás). Budíka mám nastaveného na 7:15, někdy stávám o hodinu dříve, abych si zašel zaběhat do tělocvičny. Mají otevřeno od 6:30 a většinou je tam prázdno. Mají tam jak posilovací stroje, tak i ty stroje na běhaní, kde když se zastavíte, tak vás to odmrští na druhou stranu tělocvičny :-). Nejsem žádný zdatný "běhavec", ale člověk si při tom docela odreaguje. Důležité je, že se hýbu.

Po ranní hygieně následuje hotelová snídaně. O jídle plánuji udělat zvláštní příspěvek. Jenom zmíním, že snídaně je evropského i indického typu. Výběr je docela velký, od míchaných vajíček, fazolí, palačinek, až po jejich super pálivé omáčky se smaženou plackou.

Z hotelu do práce odjíždím obvykle v 8:30. Jezdím objednaným taxíkem a cesta trvá většinou půl hodiny. S objednáváním taxíků je to v Delhi docela výzva, neboť v období svateb je velice těžké se spolehnout na předem objednaný taxík. Stává se, že prostě tam není a tak cestuji nějakým lokálním taxíkem, který si nechám zavolat. Zároveň si ho i platím :-(, ale do práce se nějak dostat musím. Na druhou stranu to byla příležitost se svést ambasadorem.

Kancelář se nachází v oblasti nazvaná Jasola [džasola], ve které je spoustu obchodních budov. Zároveň tam je i nemocnice. Takto vypadá vstup do Oriflame centra a vedle je hlavní vstup do budovy

Na předchozích fotkách je ještě možno vidět prostor před budovou. Je to zvláštní, krásná velká prosklená kancelářská budova a před ní takováto stavení. Ale takovýchto míst je v Delhi spousty.

Procházím Oriflame centrem, kde konzultantky mají nejspíše nějaké školení nebo akci.

Kancelář, kde sídlí Oriflame India, je ve čtvrtém patře. Je to jeden velký open space, kam dveře otevírá člověk z bezpečnostní agentury. Zapomněl jsem zmínit, že před vchodem do budovy musím projít detektorem kovů. Ty jsou tady všude. Humorné je to, že pořád pípají a nikdo si toho nevšímá. Kolem je deset maníků v uniformách a když zapípáte, oni vám popřejí dobré ráno a můžete jít dál. To samé v hotelu. Ze začátku jsem se vždycky zastavil a čekal jsem, že mě budou šacovat. Dneska už jen procházím :-). 

Po příchodu do práce zasedám na své místo. Ne, chyba. Mají tady krásný zvyk, že když někdo přijde do práce, podá si ruku s každým kolegou v týmu a zeptá se jak se má. Takže musím všechny obejít. Když to člověk pozoruje, někdy tento rituál přeroste ve velice živou debatu v hindštině. Ale je to fajn, že takto naváží kontakt.

 

Během dne mě kluci z týmu oslovují s problémem a snažíme se ho společně řešit. Někdy mé síly nestačí a musíme zavolat do Olomouce. Mým posláním je, abych jim ukázal jakým způsobem to řešit. Dneska už je to relativně dobré, ale ze začátku měli obrovské problémy s tím, že nedokázali sestavit  kroky řešení. Nemluvě o nějaké formulaci popisu problému při žádání podpory z Olomouce.
Druhou věcí, kterou si beru jako svoji osobní výzvu, je přesvědčit lidi v Olomouci, že jejich indičtí kolegové už něco umí a že to nejsou žádní "přizdisráči". A že by se k nim mělo i takto přistupovat.

Z práce většinou odjíždím kolem devatenácté hodiny, na hotelu si dám večeři, zavolám své krásné ženě a padnu do postele. Nedávno jsem ale měl změnu a uspořádali jsme týmovou večeři v místní taverně nedaleko mého hotelu. Bylo to velice příjemné.