India: Byl jsem v kině

Tak jsem byl v kině na trháku roku. Oriflame India dala svým zaměstnancům dárek ve formě vstupenky na film, který je tu dlouhou dobu očekáván. Reklamy na tento film běží na všech televizních stanicích, inzeráty v novinách jsou přes celé stránky a všichni se na něho těší tak, jako mi se vždy těšíme na další pokračování Tolkiena. Jmenuje se DHOOM 3 a je z produkce Bollywoodu. Byl jsem velice milým nátlakem donucen jít také, ačkoli je víceméně v hindštině.

Ono to začalo velice nevinně, místní HR manager Vishal Kumar poslal email, že se jde v sobotu do kina. Pak to přesunuli na pátek, protože nikdo v sobotu nechtěl jít. Moc jsem to v té záplavě emailů nevnímal, až když Vishal po pracovních věcech otočil téma a začal mě přemlouvat. V rámci dobrých vztahů jsem tedy na to kývnul. A musím říct, že jsem udělal dobře.
Po velkých zmatcích v kanceláři, kdy nebylo dostatek lístků :-) a nikdo nevěděl, jak se tam přesuneme, jsme nakonec auty a taxíky vyrazili. Kino se nacházelo v Noidě, což je město za řekou. Není to už přímo Delhi, ale infrastrukturou je Nodia s Delhi úzce propojena. V této části města jsem byl poprvé a musím říct, že je víc modernější než Delhi. Obrovské budovy, převážně shopping centra, široké bulváry a nové parky s monumenty.
Film na mě udělal dojem. Čekal jsem nějakou poblázněnou frašku, plnou kýčovitých scén. Film je spojení silného indického příběhu a akce ve stylu hollywoodských akčních filmů. Ano, bylo tam spousty scén, které byly velice úsměvné, podobné výkonům Jamese Bonda. Například když hlavní hrdina přejíždí na motorce mezi budovami po laně, nebo když detektiv v Delhi ujíždí před bandou kriminálníků po střechách slamů v tuktuku. Ale diváky to bylo velice mile přijato, všichni tleskali a křičeli. Evidentně autoři znají diváky svých filmů.
Nechyběly samozřejmě scény se zpěvy a tanci, bez kterých bollywoodský film není bollywoodský. Často se opakoval filmařský trik, kdy na scénu přichází hrdina či hrdinka, kamera je zpomalená, detailní záběr na tvrďácký obličej napomádovaného herce či křivky bollywodské sexbomby s rozevlátými vlasy (a náhodou fouká silný protivítr do obličeje).
S porozuměním děje jsem neměl moc problém. Detaily mi navíc vstřícně překládal Abhi, takže jsem nepřišel i o některé vtipy, které ve filmu zazněly.
Nejvíc se mi na tom líbila ta atmosféra v kanceláři. Od rána si všichni o tom povídali a za mnou všichni chodili, zda jdu také. Posílali si emaily, jak je to skvělý film a že jsou tam skvělé písničky. Bylo vidět jak se na to moc těší a jsou za to vděční. Zase mě to v něčem poučilo.

India: Pracovní den

Tak mě napadlo, že bych mohl popsat můj pracovní den. Tím nemyslím to, že můj běžný den v týdnu tady v Delhi je něco výrazného, co by mělo být zveřejněno. Ale třeba čtenáři přiblížím atmosféru a prostředí, ve kterém se přes den obvykle pohybuji.

Den začínám ráno (což je stejné jako u nás). Budíka mám nastaveného na 7:15, někdy stávám o hodinu dříve, abych si zašel zaběhat do tělocvičny. Mají otevřeno od 6:30 a většinou je tam prázdno. Mají tam jak posilovací stroje, tak i ty stroje na běhaní, kde když se zastavíte, tak vás to odmrští na druhou stranu tělocvičny :-). Nejsem žádný zdatný "běhavec", ale člověk si při tom docela odreaguje. Důležité je, že se hýbu.

Po ranní hygieně následuje hotelová snídaně. O jídle plánuji udělat zvláštní příspěvek. Jenom zmíním, že snídaně je evropského i indického typu. Výběr je docela velký, od míchaných vajíček, fazolí, palačinek, až po jejich super pálivé omáčky se smaženou plackou.

Z hotelu do práce odjíždím obvykle v 8:30. Jezdím objednaným taxíkem a cesta trvá většinou půl hodiny. S objednáváním taxíků je to v Delhi docela výzva, neboť v období svateb je velice těžké se spolehnout na předem objednaný taxík. Stává se, že prostě tam není a tak cestuji nějakým lokálním taxíkem, který si nechám zavolat. Zároveň si ho i platím :-(, ale do práce se nějak dostat musím. Na druhou stranu to byla příležitost se svést ambasadorem.

Kancelář se nachází v oblasti nazvaná Jasola [džasola], ve které je spoustu obchodních budov. Zároveň tam je i nemocnice. Takto vypadá vstup do Oriflame centra a vedle je hlavní vstup do budovy

Na předchozích fotkách je ještě možno vidět prostor před budovou. Je to zvláštní, krásná velká prosklená kancelářská budova a před ní takováto stavení. Ale takovýchto míst je v Delhi spousty.

Procházím Oriflame centrem, kde konzultantky mají nejspíše nějaké školení nebo akci.

Kancelář, kde sídlí Oriflame India, je ve čtvrtém patře. Je to jeden velký open space, kam dveře otevírá člověk z bezpečnostní agentury. Zapomněl jsem zmínit, že před vchodem do budovy musím projít detektorem kovů. Ty jsou tady všude. Humorné je to, že pořád pípají a nikdo si toho nevšímá. Kolem je deset maníků v uniformách a když zapípáte, oni vám popřejí dobré ráno a můžete jít dál. To samé v hotelu. Ze začátku jsem se vždycky zastavil a čekal jsem, že mě budou šacovat. Dneska už jen procházím :-). 

Po příchodu do práce zasedám na své místo. Ne, chyba. Mají tady krásný zvyk, že když někdo přijde do práce, podá si ruku s každým kolegou v týmu a zeptá se jak se má. Takže musím všechny obejít. Když to člověk pozoruje, někdy tento rituál přeroste ve velice živou debatu v hindštině. Ale je to fajn, že takto naváží kontakt.

 

Během dne mě kluci z týmu oslovují s problémem a snažíme se ho společně řešit. Někdy mé síly nestačí a musíme zavolat do Olomouce. Mým posláním je, abych jim ukázal jakým způsobem to řešit. Dneska už je to relativně dobré, ale ze začátku měli obrovské problémy s tím, že nedokázali sestavit  kroky řešení. Nemluvě o nějaké formulaci popisu problému při žádání podpory z Olomouce.
Druhou věcí, kterou si beru jako svoji osobní výzvu, je přesvědčit lidi v Olomouci, že jejich indičtí kolegové už něco umí a že to nejsou žádní "přizdisráči". A že by se k nim mělo i takto přistupovat.

Z práce většinou odjíždím kolem devatenácté hodiny, na hotelu si dám večeři, zavolám své krásné ženě a padnu do postele. Nedávno jsem ale měl změnu a uspořádali jsme týmovou večeři v místní taverně nedaleko mého hotelu. Bylo to velice příjemné.