India: Doprava Delhi

Náhodou jsem narazil na článek na lidovky.cz:

http://relax.lidovky.cz/s-indickymi-cyklisty-se-v-doprave-zachazi-hur-nez-s-kravami-pow-/zajimavosti.aspx?c=A131118_170119_ln-zajimavosti_ape

Největší problémem dopravy v Delhi je samotné Delhi. Město je prostě přeplněné. Každý se chce samozřejmě přemisťovat kvůli práci, zábavě či přepravě materiálu. Na to opravdu ulice a hromadná doprava není přizpůsobena. Ulice jsou široké, často jsou tam tři pruhy, křižovatky na hlavních tazích jsou mimoúrovňové, semafory také fungují. Ale dopravních prostředků je hrozně moc. Využívá se každého volného místa, tam kde je volno, hned se někdo nacpe. Kdyby tady nebyla vysoká svodidla a ploty, jezdilo by se i po chodnících. O nějaké jízdě v pruhu tady nelze vůbec mluvit, čáry na vozovce jsou tu naprosto zbytečné. Blinkr se používá zřídkakdy, hlavním nástrojem po volantu je klakson, aby řidič upozornil, že bude předjíždět a je fuk zda zprava či zleva.









Večer jsou tu obrovské kolony a zácpy. Každý den, když jedu z práce, tak to sleduji. Na tom všem je zajímavé, že technika jízdy indického řidiče funguje - kolony nestojí jako u nás, ale postupně se hýbají. Je to díky tomu, že každé místo je využité, do každého volného prostoru vjede vozidlo. Takový indický zip bez psaných pravidel. Ano, někdy se to neobejde bez škrábanců a ťukanců. Ale nikdo na sebe neřve, neukazuje prostředníček a každý řidič, se kterým jsem jel, byl naprosto v klidu a vyrovnaný. Pouze používal klakson a blikání dálkových světel.
Když naváži na zmíněný článek, vyjet na kole do této džungle je sebevražda. Ano, najdou se tací - některým lidem v Delhi nic jiného nezbývá. Nicméně cyklista tu není opomíjen, jen prostě v tomto nemá šanci. A budování cyklostezek? Mají tady jiné problémy, než přemýšlet o budování cyklostezek. Hodně investují do výstavby metra a spoléhají na to, že tyto dopravní problémy to vyřeší.

Takže jak se lidé dopravují do práce? Jak už jsem psal, je tu metro a stále se rozrůstá. Ale není všude. Ke stanici metra je možné se dostat pěšky nebo dopravním prostředkem, který je pro Indii typický, tzv. tuktuk.

 

V tuktuku je taxametr, ale je jen pouze pro místní :-), s cizinci se vyjednává. Dále je možno jezdit kolorikšou nebo motorikšou:

Je tu i autobusová doprava, ale jízdní řád neexistuje, je to kyvadlovka. Většinou jsou autobusy narvané k prasknutí.

Zboží a věci tu vozí na kolorikšách, a musím uznat, že to musí být dřina.

A ještě pár náklaďáků, hezké kousky.

Co na závěr? Přátelé, našel jsem v Delhi koš, tak jsem ho také vyfotil :-). USE ME!

India: Hurá do ulic

Tak jsem se rozhodl, že si zajdu do šoping centra, abych oživil mou nenávist vůči procházení se po Centru Haná či Olomouc City :-). Místo tuktuku jsem použil svoje nožičky, a šel jsem pěšky. Chůze po ulicích je tu velice náročná, neboť zde chodníky buď úplně chybí nebo jsou zaplněny auty, stánky či odpadky. Takže dojít někam po velice rušné ulici je docela adrenalin. Přesto jsem po cestě našel velice zajímavá místa. Jedno z nich bylo kousek od hotelu, kde silnice a chodníky vypadají nějak takto:

Spousty prachu a troubení (tak jako všude v Delhi :-)). Bojíte se, abyste nešlápli do nějakého ..., prostě do něčeho, nebo nespadli do nezakryté díry. Jdu takhle dál, a kouknu přes křoví do nějaké zahrady či parku. Stromy i trávník upravený, cestičky uhrabané, fakt nádhera. A teď kouknu a vidím tam pasoucí se laň. Docela kontrast :-)

Dokonce jsem páva tam viděl. Je zajímavé, jak na ulicích to vypadá příšerně, ale jsou tu místa, kde je to nádherné. Mají tady i spousty malých parčíků, kde si člověk může na chvilku odpočinout od toho ruchu.

Už jsem se o odpadech zmínil, ale konečně jsem narazil na třídičku, tak jsem si ji vyfotil. Na kolech to svážejí ve velkých pytlech sem a třídí plasty, papíry a zbytek. Ptal jsem se kluků v kanclu a prý sem pak přijede náklaďák a odveze to. Teď je otázka kam. Nicméně důležité je, že se tu třídí  :-)

Následuje vsuvka pro milovníky technických staveb. Je tu po stavební stránce spousty krásných rezervoárů na vodu. Stálo by za to udělat výlet pouze po těchto typech staveb, u nás se to moc nevidí.

No a konečně jsem se dostal do shopping centra, kde jsem si dal po dlouhém čase pořádné kafe a našel jsem tam obchod světové značky.

Teď mě napadá, že bych mohl udělat takový výcuc ohledně dopravních prostředků v Delhi. Takže námět na další příspěvek :-). Jako malou ochutnávku přikládám fotky krasavce, který tady po ulicích jezdil už za dob "staré dobré Anglie".

India: krmení orlů

Přikládám krátké video, které jsem pořídil v Old Delhi. Borec stojí na střeše a krmí orli. Obecně jsou tady orli všude a spousty, to jsem v životě neviděl. Je to logické, lidé v Delhi si nedělají moc starosti s odpadky, prostě to vyklopí na ulici. Ano, jsou tady nějaké popelářské čety, které něco odvážejí a "třídí". Ale při tomto počtu lidí to je jen zrnko v písku. No zkrátka se tu po ulicích valí spoustu odpadků. Na nich se živí spoustu zvířátek - pejsci, kravičky, krysy, i koníčka jsem kdesi zahlédl. Samozřejmě i spousty holubů. Tudíž orli tady mají fakt co dělat. Zřejmě tímto způsobem, jak je vidět na videu, si je udržují v blízkosti. Mají tu se zvířátky moc hezké vztahy :-).

India: zvykám si :-)

Je potřeba udělat týdenní retrospektivu. Mám na to teď čas, neboť jsou zde nejvýznamnější svátky v roce, něco jako naše Vánoce. Nazývají se Diwali a každý rok vycházejí na jiný datum, začíná to vždy patnáctý den hinduistického měsíce Kartik (to jsem se dočetl tady a data jsou tady). No zkrátka chlapi tady v Delhi nedělají pondělí ani úterý, navíc si většina z nich vzala dovolenou, takže v kanclu nás bude jako do mariáše. Každopádně atmosféra kolem Diwali je tady podobná jako u nás o Vánocích. Všichni si přejí "Happy Diwali", nakupují se dárky, nejvíce sladkosti a mluví o tom, jak budou odpalovat světlice a petardy. Nedílnou součástí je i setkání rodiny, proto hodně lidí odcestovalo pryč z Delhi. Přesto se mi zdá, že ty ulice jsou stále přeplněné. V kanceláři všichni dostali krabice plné kousků z rozemletých kešu oříšků s cukrem, potřené potravinářskou stříbřenkou (aspoň doufám, že je potravinářská). Ale je to dobré.

Bylo nádherné sledovat nadšení, které v kanceláři zavládlo. Obecně jsou všichni velice veselí a hraví. Den předtím uspořádalo HR oddělení pro všechny hru typu Bingo. Bylo to samozřejmě spojeno s přednesem manažérů a představení stromečku kdo komu reportuje. Každopádně bylo moc hezké, jak se navzájem podporují a hecují, kdo dosáhne požadované sestavy čísel. A když to někdo měl, nastalo obrovské burácení a pokřikování (v dobrém slova smyslu) a vůbec to nebylo umělé, naopak ze všech byla cítit radost a veselí. Stejné to bylo u toho rozdávání kokin, každý losoval lístek, když na něm byl znak #, dostal základní krabici, když tam bylo číslo, dostal větší krabici. Opět tam bylo spoustu hluku a poskakování a hecování. Hezké.
Obecně musím říct, že mezi sebou mají více fyzického kontaktu než my (ačkoliv to podle německého instruktora, který u nás byl před půl rokem, má být naopak). Každé ráno, když někdo přijde do práce, s každým si ve svém okolí podá ruku a zeptá se ho jak se má. Většinou jsem v práci první, takže ráno to mám docela pěknou rozcvičku, když si s každým, kdo přijde, podávám ruku. To samé se dělá večer, když se odchází. Hodně se objímají, plácají se do zad a když člověk chce odejít z práce, musí si vyhradit 15 minut na tento folklor. Hodně si tím projevují náklonnost.
Ještě na konec tohoto příspěvku přikládám fotku mého pohledu z kanceláře. Obecně je to čtvrť, kde jsou velké kancelářské domy, přesto jsou tam i tyto příbytky a v pozadí je čistička odpadních vod se spalovnou. Dole u aut pod plachtou je bufet, kde právě podávají polední menu. I přes tento pohled z okna, jsem se rozhodl přestěhovat blíž ke klukům z týmu, protože mi na záda foukala klimatizace, kterou tady valí fakt všude - v autě, hotelu, kanclu - prostě všude.