Po naléhání přátel a kolegů z kanclu jsem našel blog, který jsem si kdysi založil. Zkusím zde sepisovat prožitky, které budu mít během čtyřměsíčního "bussines tripu" v Indii. Nejsem žádný spisovatel, budu se snažit vyvarovat pravopisných chyb a porušení slohových pravidel mi moje půvabná žena jistě také odpustí.
Začalo to tím, že nám náš nejmenovaný zaměstnavatel oznámil přeskupení sil z české pobočky do pobočky v Indii. Co na plat, musí tam někdo jet. Já? Ne, že bych byl nějaký odborník na indickou kulturu, ale možná si manažéři o mně myslí, že tu budu platný jako prostředník mezi našimi chlapci v Czecho a místníma borcema. Hmm, uvidíme ;-o.
Indická pobočka má již několik vyškolených vývojářů. Nelze je házet do jednoho pytle, protože individuálně je každý jiný. Vše je tady ovlivněno jejich kulturou, způsobem komunikace a životními podmínkami. Život v Delhi není jednoduchý, je tu spousty lidí a velice hustá doprava. Veřejná doprava vůbec není na toto připravena. Ano, je tu metro, do kterého stát investuje velké prostředky, staví se další části metra a celé město je rozkopané díky probíhajícím stavebním pracím. Ale cíl je v nedohlednu a místní jsou trochu skeptičtí vůči dostavění. Termín otevření nových částí metra je stanoven 2016, moc tomu místní nevěří.
Narážím na to, že dvouhodinová cesta do práce je naprosto běžná. Tudíž od několika členů teamu vím, že takto cestují. Ráno přijdou do kanceláře v 9:30 (dřív to prostě nestihnou), jsou tam do 18:30 (plus minus) a pak jedou zase dvě hodiny z práce. Doma povečeří, promluví pár slov s dětmi a jdou spát.
Co se týče kvality, je to individuální jako u nás. Někdo je pečlivý, dá si tu práci s hledáním řešení. Někdo ne. Myslím si, že největší chyba byla ta, že se nabralo najednou velká skupina vývojářů v časovému tlaku a nedalo se důkladně zjistit jejich kvality. Toto by byl problém i u nás, natož v zemi s jinou kulturou. Nyní mi připadne, že další nabírání je připravováno a plánováno mnohem důkladněji. Možná to bude lepší, snad.
Jinak obecně se snaží, někdo na to má, někdo nemá. Někteří mají problém s dotahováním hledání řešení. Prostě napíšou, že to nejde a hotovo. Chce to jim jen ukázat jak najít řešení a kde hledat. To jim jde těžko. Jsou ale velice vnímaví a za každou radu, kterou jim dám, jsou vděční. Uvedu hezký příklad. Jeden z borců řešil architekturu volání webových služeb pro nějaký import dat. Společně jsme naplánovali a dali dohromady online meeting s lidmi, kteří mají do toho co mluvit. Naklikali jsme to do Outlooku, meeting proběhl a on byl celý šťastný, jak to všechno zorganizoval a nyní ví, jak to implementovat. Hezké, že?
Na závěr tohoto prvního příspěvku chci poděkovat za podporu rodiny, která bude do února strádat (aspoň doufám :-)) a zároveň podporu kolegů v Olomouci, protože je budu moc potřebovat.
Začalo to tím, že nám náš nejmenovaný zaměstnavatel oznámil přeskupení sil z české pobočky do pobočky v Indii. Co na plat, musí tam někdo jet. Já? Ne, že bych byl nějaký odborník na indickou kulturu, ale možná si manažéři o mně myslí, že tu budu platný jako prostředník mezi našimi chlapci v Czecho a místníma borcema. Hmm, uvidíme ;-o.
Indická pobočka má již několik vyškolených vývojářů. Nelze je házet do jednoho pytle, protože individuálně je každý jiný. Vše je tady ovlivněno jejich kulturou, způsobem komunikace a životními podmínkami. Život v Delhi není jednoduchý, je tu spousty lidí a velice hustá doprava. Veřejná doprava vůbec není na toto připravena. Ano, je tu metro, do kterého stát investuje velké prostředky, staví se další části metra a celé město je rozkopané díky probíhajícím stavebním pracím. Ale cíl je v nedohlednu a místní jsou trochu skeptičtí vůči dostavění. Termín otevření nových částí metra je stanoven 2016, moc tomu místní nevěří.
Narážím na to, že dvouhodinová cesta do práce je naprosto běžná. Tudíž od několika členů teamu vím, že takto cestují. Ráno přijdou do kanceláře v 9:30 (dřív to prostě nestihnou), jsou tam do 18:30 (plus minus) a pak jedou zase dvě hodiny z práce. Doma povečeří, promluví pár slov s dětmi a jdou spát.
Co se týče kvality, je to individuální jako u nás. Někdo je pečlivý, dá si tu práci s hledáním řešení. Někdo ne. Myslím si, že největší chyba byla ta, že se nabralo najednou velká skupina vývojářů v časovému tlaku a nedalo se důkladně zjistit jejich kvality. Toto by byl problém i u nás, natož v zemi s jinou kulturou. Nyní mi připadne, že další nabírání je připravováno a plánováno mnohem důkladněji. Možná to bude lepší, snad.
Jinak obecně se snaží, někdo na to má, někdo nemá. Někteří mají problém s dotahováním hledání řešení. Prostě napíšou, že to nejde a hotovo. Chce to jim jen ukázat jak najít řešení a kde hledat. To jim jde těžko. Jsou ale velice vnímaví a za každou radu, kterou jim dám, jsou vděční. Uvedu hezký příklad. Jeden z borců řešil architekturu volání webových služeb pro nějaký import dat. Společně jsme naplánovali a dali dohromady online meeting s lidmi, kteří mají do toho co mluvit. Naklikali jsme to do Outlooku, meeting proběhl a on byl celý šťastný, jak to všechno zorganizoval a nyní ví, jak to implementovat. Hezké, že?
Na závěr tohoto prvního příspěvku chci poděkovat za podporu rodiny, která bude do února strádat (aspoň doufám :-)) a zároveň podporu kolegů v Olomouci, protože je budu moc potřebovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat