India: zvykám si :-)

Je potřeba udělat týdenní retrospektivu. Mám na to teď čas, neboť jsou zde nejvýznamnější svátky v roce, něco jako naše Vánoce. Nazývají se Diwali a každý rok vycházejí na jiný datum, začíná to vždy patnáctý den hinduistického měsíce Kartik (to jsem se dočetl tady a data jsou tady). No zkrátka chlapi tady v Delhi nedělají pondělí ani úterý, navíc si většina z nich vzala dovolenou, takže v kanclu nás bude jako do mariáše. Každopádně atmosféra kolem Diwali je tady podobná jako u nás o Vánocích. Všichni si přejí "Happy Diwali", nakupují se dárky, nejvíce sladkosti a mluví o tom, jak budou odpalovat světlice a petardy. Nedílnou součástí je i setkání rodiny, proto hodně lidí odcestovalo pryč z Delhi. Přesto se mi zdá, že ty ulice jsou stále přeplněné. V kanceláři všichni dostali krabice plné kousků z rozemletých kešu oříšků s cukrem, potřené potravinářskou stříbřenkou (aspoň doufám, že je potravinářská). Ale je to dobré.

Bylo nádherné sledovat nadšení, které v kanceláři zavládlo. Obecně jsou všichni velice veselí a hraví. Den předtím uspořádalo HR oddělení pro všechny hru typu Bingo. Bylo to samozřejmě spojeno s přednesem manažérů a představení stromečku kdo komu reportuje. Každopádně bylo moc hezké, jak se navzájem podporují a hecují, kdo dosáhne požadované sestavy čísel. A když to někdo měl, nastalo obrovské burácení a pokřikování (v dobrém slova smyslu) a vůbec to nebylo umělé, naopak ze všech byla cítit radost a veselí. Stejné to bylo u toho rozdávání kokin, každý losoval lístek, když na něm byl znak #, dostal základní krabici, když tam bylo číslo, dostal větší krabici. Opět tam bylo spoustu hluku a poskakování a hecování. Hezké.
Obecně musím říct, že mezi sebou mají více fyzického kontaktu než my (ačkoliv to podle německého instruktora, který u nás byl před půl rokem, má být naopak). Každé ráno, když někdo přijde do práce, s každým si ve svém okolí podá ruku a zeptá se ho jak se má. Většinou jsem v práci první, takže ráno to mám docela pěknou rozcvičku, když si s každým, kdo přijde, podávám ruku. To samé se dělá večer, když se odchází. Hodně se objímají, plácají se do zad a když člověk chce odejít z práce, musí si vyhradit 15 minut na tento folklor. Hodně si tím projevují náklonnost.
Ještě na konec tohoto příspěvku přikládám fotku mého pohledu z kanceláře. Obecně je to čtvrť, kde jsou velké kancelářské domy, přesto jsou tam i tyto příbytky a v pozadí je čistička odpadních vod se spalovnou. Dole u aut pod plachtou je bufet, kde právě podávají polední menu. I přes tento pohled z okna, jsem se rozhodl přestěhovat blíž ke klukům z týmu, protože mi na záda foukala klimatizace, kterou tady valí fakt všude - v autě, hotelu, kanclu - prostě všude.